Taiji meč 太極劍

Meč byl pro mě první zbraní, kterou jsem se učila a doslova jsem si ji vysnila. Když jsem se začala taiji věnovat, myslela jsem si, že se vše naučím stejně, jako v tancování. Prostě bude stačit si to zapamatovat. Avšak to bylo daleko od pravdy. A tak jsem dlouho smutně koukala na ty, co již mohou cvičit s mečem a já zatím cvičila zakladni sestavy a postoje. Až po dlouhé době mi došlo, že když nebudu mít kvalitní a pevné základy, o které se budu moct opřít a dál na nich stavět, nebude mít žádný význam učit se jakékoliv další sestavy a zbraně, protože v nich budou stále ty samé základní chyby.

Ani toto vědomí však nijak nezchladilo moji touhu po cvičení s mečem. Až poté, co jsem se zlepšila v postojích, alespoň trochu mi zesílily nohy, protáhla jsem se, naučila se kopy a základní sestavu, mi bylo dovoleno vzít do ruky meč (myšleno hlavně jako motivace, nikoliv jako hlavní tréninkový směr – tím je dodnes sestava beze zbraně). Tak úžasný pocit! Tehdy jsem si říkala: „tak, teď se naučim tu sestavu...“ Jak jsem se mýlila. Trenér mě postavil do rohu tělocvičny a začala jsem kroužit s mečem, ve vysokém postoji. Celou hodinu. Po asi měsíci jsem se dostala ke krokům. Bylo to pro mě nečekané, myslela jsem, že to hned budu umět, ale cítila jsem, že opravdu potřebuji „kráčet a dělat kroužky“, vždyť to co jsem dělala ani zdaleka nebyly kroky, natož pak kroky a kroužky dohromady! Stejně jsem ale měla obrovskou radost, že mohu cvičit s mečem....

Postupem času jsem si uvědomila, že taiji je cesta. Nikdy nebudeme cvičit stoprocentně správně, ale celý život můžme cvičit, abychom se zdokonalovali a pracovali na sobě. Celé cvičení vychází z kvalitních základů, ke kterým je dobré se alespoň jednou za čas vrátit. A týká se to jak cvičení meče, tak čehokoliv jiného.

Za několik let, co s mečem cvičím, se věnuji dvěma sestavám. Sestavě Přímého meče a sestavě 42 forem, meč.

Sestava přímý meč je tradiční taiji sestava rodiny Chen předávaná po mnoho generací. Je hodně náročná na práci nohou. Během této sestavy bychom měli být přisednutí hodně dole (nízké postoje), zároveň je tato sestava charakteristická dynamikou, plynoucí právě z přesností pohybů v nohou nohou a v neposlední řadě je třeba věnovat pozorost i správnému vedení meče samotného. Je těžké nebýt u toho všeho (v horlivé snaze o co nejlepší provedení) křečovitě sevřený a správně dýchat. Dynamická, přitom však uvolněná, práce v nohách je pro mě asi úkol na celý život. V této sestavě neschováme žádnou chybu, je technicky hodně náročná.

Sestavu 42 forem jsem se učila pro soutěž v Malajsii. Je to jedna z prvních moderních mezinárodních sestav taiji a je složena z různých prvků, které prolínají většinu hlavních stylů taiji. Je to přesně předepsaná sestava, se kterou se soutěží. Nyní už se v moderním wushu soutěží v zcela libovolně smyšlených sestavách, kde musí být určité povinné prvky atd. a s touto sestavou se závodí už jen v juniorských věkových kategoriích, jakožto předstupněm těchto sestav v rámci moderního wushu. Co se týká náročnosti této sestavy, je zaměřená hlavně na celkový dojem a vyhledem k tomu jsou i formy skládány za sebe. Není jednoduchá, ale její technická obtížnost se sestavě Přímého meče zdaleka nevyrovná.

Ať už budete cvičit s jakoukoliv zbraní, vždy to bude jen nástroj a je nesmírně důležité, na jak pevných základech ho necháte stát. To se VŽDY projeví.

Martina Slabá