Sestava 13 forem

První sestavou, kterou jsem se na dětských oddílech naučila, je právě sestava 13 forem chentaijiquan. Je to základní sestava, ve které nás postupně naučí základní koordinaci nohou, pasu a rukou v jeden synchronní celek. Je zajímavé pozorovat, jak se v průběhu let mění to, jak tuto sestavu cvičíme a vnímáme.

Na počátku jsem sestavu 13 forem samozřejmě vnímala jako tu nejpokročilejší a nejobtížnější věc v taiji pod sluncem. Bylo náročné najednou přejít od statického stání v postojích k plynulému cvičení, avšak s tím, že tam aplikuji poznatky ze sestavy postojů. Asi nemusím upozorňovat na to, že zprvu –přes nával všeho nového- jsem nedokázala udělat žádnou část pořádně, ani postoje, ani koordinaci jednotlivých částí těla, natož plynulost. Postupem času se mi však sestava zautomatizovávala a tím jsem se mohla postupněsoustředit na dílčí věci, plynulost a za nějaký čas i základním aplikacím. Hlavním tématem přestal být fakt toho, co bude následovat za pohyb, nýbrž jak pohyb provést dle zásad, které nám byly vštěpovány a které jsme se ze všech sil snažili alespoň částečně dodržet.

K této sestavě mám sporné pocity. Kladné v tom, že to byla první sestava, kterou jsem se učila a tudíž jsem ji cvičila hodně dlouho s tím, že nic jiného neumím. Na druhou stranu s touto sestavou mám spojeno prokousávání se k taiji (což je samozřejmě cesta na celý život) ale i určitý pocit začátečnické beznaděje, která provázela snahu o uchopení nových, neznámých pohybů. Možná to vyznívá tak, že teď už jen pohodička, ale tak to také není. Jen jsem pochopila, že ta cesta sebezdokonalování je tím cílem, tedy to, že cvičím a poznávám je cíl sám o sobě a nezáleží zas až tolik na tom, jak dlouho to dělám, či jak moc mi to jde/nejde, nebo čeho člověk dosahuje různě okolo (přestože i to v některých okamžicích může být motivující).

Nyní sestavu 13 forem vnímám jako skvělý mezikrok a myslím, že mi velice pomohla v pochopení, není příliš dlouhá a dá se zacyklit, tudíž pro začátek podle mého názoru ideální!

Martina Slabá